poslední báseň letos asi holce co nosí mokré vlasy jak pes zakouslý do kosti škrábance na dívčích zádech prchavých nočních sladkostí vnoření na jeden nádech jak psice zuby vycení hubené boky vpadlé ráno pak ležíme zkrocení horký dech na zrcadle jak fena se ti nastaví v zubech jen kletby drtí ve tmě dvě
Sedí holka sama v parku Vyhlíží svou bipolárku Kterou branou projde dneska Šeptne stranou: Jsem fakt hezká?
Když fena znejistí, tak oči klopí Dnes nevolá? Snad není komu … Tiše jde dokola a mlčí Z kaluže listí zpoza stromů schnou stopy … psí a vlčí
Odvezte mě do Bohnic a dejte mi vestu Nezbylo mi vůbec nic na tu dlouhou cestu Kufry už mám sbalený vlastně … nemám žádný A v posteli zválený nebyl jsem už dva dny Odvezte mě do Bohnic na tu dlouhou cestu
ta chuť se opít do němoty pro dnešek vzdát to bez boje mám tady bordel, nech si boty hlas stažený jak obojek ta chuť se ožrat, padnout ke dnu vymazat hlavu do mrtě zlomenej nahej k tobě sednu: chci s tebou bejt až do smrtě díváš se, oči černobílý měsíc se ještě nepřekotil a náhle ostře
a potom lehce zpocení ruměnec tváří jde ti strach náhle zuby vycení: jdu zkontrolovat děti
Pod hladinou vodní se světlo ztrácí ke dnu utápíš den po dni zas napsal jsem ti jednu: Růžová jak lotos nádherně ti voní nepsala jsi letos nenapíšeš loni Křehká jako lotos a voní jak losos Loni jako letos Asi i vlasy
Schöne liebe Dresden kde tuším leží pocit že nehýbe se přes den co duší běží v noci
Vařím si kávu Podle Tebe... Zima? mi ruce roztřese Ráno je temný jako nebe Jak kočka o mne otře se
Po té noci plná síly Já mám v očích mraky Tvý pohledy černobílý Kradou mě jak straky (Radešín, odvrácená strana k horám, 29. března v podvečer)
