blog

Teď jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi, ještě než jsem pochopil, že víc jak poezie je to stand-up, párkrát něco recitoval na pódiu a pak jen zíral, co se to děje, jak publikum většinově tleská debilním říkankám, vtípkům jak z estrády a porota boduje jak lidová komise. Ale jednou, jednou v Činoheráku bylo úplný ticho, když

Dětem lásku, světu mír! (PDF pro čtení) Dětem lásku, světu mír! Cestou na základku jsem osm let na zeleným drátěným plotě školky, bílou barvou na červeným plátně četl Proletáři všech zemí, spojte se! – a dobře pět let z těch osmi jsem z toho byl zmatenej a úplně marnej, protože jsem nechápal, jak a kde

Teď jsem si vzpomněl, jak nás v 90. na hranicích mezi Švýcarskem a Francií prohledávali celníci. Předtím nás totiž na dálnici sebrali policajti, protože sjetej černoch, co nás vezl od Curychu, přejel odbočku a místo aby nás vyhodil směrem na Francii, jel dál na Bern, a když jsme se probudili – my jsme totiž z

No… to máš jako tenkrát v devadesátkách. To byly super roky, viď, že byly, no a dneska nějaký debilové vykládaj, že se všechno rozkradlo. Hovno rozkradlo, nasraný sou, že voni už nemůžou dál krást. Za socialismu, za komoušů, no ty vole, přece kdo nekrade šidí rodinu! Sráči. To samý byl kvestor na univerzitě po revoluci,

Ty vole dneska jsem pozoroval ženskou v oranžový vestě, jak tím motorovým fukarem honí listí. A foukal vítr, takže vždycky když už to měla skoro hotový, jedním máchnutím to smetl na začátek, jako když utřeš tabuli a bylo to stejný jak před hodinou, když tady začala s tím krámem vrčet a smrdět. Normální člověk by se