blog

V koupelně pořád tvůj ručník visí a voní Tys nejvíc voněla vleže když jsem nad tebou stál Vedle postele knížka a zapomenuté špunty do uší Ten most naproti ty vlaky pod okny … A tvé noční běsy Pod postelí našel jsem kapesníky Byla jsi nastydlá a nakonec i brečela Ty odchody neumíme Ty odchody nám

Na Vrškách sněží Jistojistě A někdo šeptl: Amen... A někdo leží na Tvém místě v kuchyni vedle kamen Možná jen prší Vítr chladne Jen nad hladinou voní A jiskry srší nepořádné Nehasne plamen … Po ní

oknem do polí mraky se derou nevíš dne ani vteřiny trochu to bolí … ráno se perou čistý a prázdný peřiny oknem do polí co pořád hledáš nevíš dne ani vteřiny trochu to bolí stejně mi nedáš studený prázdný peřiny

trochu to praská jak mi lámeš klouby když nechceš křičet zdi jsou tak tenký přece trochu to praská tak tohle tryská z hloubi když nechceš brečet sama zachumlaná v dece trochu to praská a jde to lebkou břichem máš ji fakt hebkou ozve se náhlým tichem

Bylo to snad v novoluní Uslyšel jsem kroky kuní To v mezeře za komínem Tančí kuna se svým stínem A když ke mně stočí oči Srdce se div nerozskočí Samotáři v prázdném domě Půjdu k tobě … Pojď si pro mě

mít tě tak, kurva, aspoň v parku rozervat kabát s knoflíky zahodit tašku plnou dárků konzerva lastura lžička a smutek špinavá holka bez ponožek a malovaný kolíky

Listy, co zbyly stromům podél cest Orval jsem všechny do jednoho Ve větvích vzkazy od nevěst Tak jsem ti dala, co mám z toho Listy, co drolím mezi prsty Mám – nemám, ale chci tě děsně Pojď ke mně, do mě, projdi skrz – ty Celého obejmu tě těsně Listy, co zbyly rozepsané Mám –