Jak kdysi napsal Immanuel Kant, hvězdné nebe nad hlavou… a tvá zářící cunt: Z mobilu pustím ti baladu od Nicka z krabice doleju do lahve vína přestaň hrát fajnovou, sáhni mi na dicka tak kurva miláčku, nebuď tak líná Z mobilu pustím ti baladu od Cavea ty z flašky vytáhneš poslední deci to tě snad položí, postel se
Na dubu taje viselec jaro se vrací – co víc říci Vzduch chutná trochu kysele cákance mlh a hrobaříci Na stromě noční košili už nechala jsem – tobě ať pro mě třeba zešílí muž ve větrném hrobě Stín větvoví mu na líci na rubu vlny kreslí a touhou slepí králíci jen mlčky táhnou vesly
ráno se vracel pro zapomenuté za zarámování obrazu zaplatil tisíc a pak tu tisícovku našel v kapse za to by byla mladičká kurvička ale vrátil se stará paní měla radost bůh vám to oplatí jo pani ten jo ten mi to oplácí už roky ale pořád mi stojí za to se zase zamilovat až na
Skládám ti báseň ve vaně Na poezii stačí necky Padám jak ke dnu vorvaně Ty dopaminy všecky …
Běží cikán k autobusu Možná že ho stihne Sněží Tys mi dala pusu ... Mi to k tobě tíhne
Cítíš to? Plyn … zas to někdo vzdává A přitom tolik štěstí je tady na tom světě! Třeba tvůj klín v něm zabořená hlava Škrábance na zádech objetí do modřin Vidíš ten strom. Na něm vlající stín? Jehličí opadalo a on pořád visí Příště snad do dubu než na modřín Tam listí pevně… jak drželas
Povídala milá: Na... Otevři mě! Jako dárek To jsou šaty z Milána! Jako v Římě Po rozparek
