Včera ráno se to konečně stalo, povídám ráno ve vlaku. Pes bere prášky na senilitu, já doplňuju chybějící serotonin – to je hormon štěstí, ty jo, na co já asi potřebuju hormon štěstí, já jsem šťastnej chlap – a jak jsem byl rozespalej, a oni ty prášky vypadaj´ stejně, akorát jeden je hnědej a
Plochá jsi jak rejnok manta Baroko se neuplatní... Zítra zajdem na Rembrandta Teď do mě svý zuby zatni
dneska v noci nikdo se nezabije dneska v noci voda nic nevyplaví dneska v noci půlnoc už neodbije dneska v noci vystřelím si tě z hlavy „Dneska v noci“ (řízně, vesele; pochodová)
Až přijde pro mě smrt s kosou ať je to hlavně ostrý ať jen pomyslím na bosou a … z příběhů jen kostry tu zbydou místo vší té něhy jak stromy, když si lehnou jak stará láska, loňské sněhy s ní žádné city nehnou Až přijde pro mě zmrd s kozou on mlčí, ona mečí (ty temný oči
Má pod očima zlatý lem jak stříbro k ránu zčerná A tetování s motýlem … já zůstanu ti věrná
Dnes večer Luna v oblouku jak měkké stíny pod tvými ňadry jak hebká kůže otlačená od kostic (nevím, proč u kostic vždycky myslím na kosatky) a nevím, proč ji nosíš když ji vlastně neužiješ asi jako já nosím nože a pistoli Je devátého a zase jsem je začal brát lepší než se zabít je ten
Trochu mne mrzí že mě neuvidíš Vousy pryč a nový boty kalhoty a kabát modrou košili Sekne mi to Na druhou stranu druhý břeh … Dobře že neuvidíš Kdyby mne to zlomilo a padl jsem a zůstal na dně Do posledního dechu Dum spiro spero No jasně Dobře že neuvidíš až Sekne mě to
jen tiše pozorovat kosa jak poskakuje větvovím za šera ráda chodíš bosa a víc se nikdy nedovím
