Ploučnice
Modry Petr2020-07-13T11:13:05+02:00Podél řeky, po které jsme se s holkama plavívali na ukradených duších. Přes ulici, naproti kasárnám s Rusákama, byla jatka. Pach paměti a vůně něhy.
Podél řeky, po které jsme se s holkama plavívali na ukradených duších. Přes ulici, naproti kasárnám s Rusákama, byla jatka. Pach paměti a vůně něhy.
Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo: Heslo:
povídal mi skorec vodní já jsem borec ty se bodni jsem se bodnul píchnul duši na dně řeky mi to sluší
V šest ráno sraz v „ULICE PRÁCE“, jako každý rok na Prvního máje, po ránu je zima, svetry narvané pod pionýrský kroje, Bartoníčkový rostou prsa a Hájek má punčocháče a Adamec zlomil mávátko a bude mít poznámku, je mi strašná zima, už abychom šli, ale kolem jdou zamračený chlápci se samopalama, hele, tamhlety
ačkoliv se blíží střelec chystá ránu prvou chladnokrevný zemědělec nehne ani mrvou
Cestou z Teplic přes Ústí sucho, venku i na patře, jak bez chuti. Před Děčínem mokrá silnice. Vůně spláchnutého prachu. Stejně omamná jak vůně holky po milování.
nespíš? je vypráno páteční ráno všechno se vrací vezmu si prášek nejspíš ten prací
„Kdo je ten muž vysoko na skále za domem? Nechystá se snad…!“ „Ach prosím vás. Vždyť já už dávno letím. Jen vy to ještě nevidíte.“ Nebe nad Děčínem míchá barvy sepraných pyžam a košilek Ošálen starorůžovou sáhnu po mladičké barmance: Ještě jednou prosím aspoň… ještě jednou V bledě modré ti to sluší
Modrý Petr je námořnická vlajka.
Vyvěšuje se, když je loď připravená vyplout. Táta byl námořní kapitán – tak jsem jako kluk obeplul svět.
Bílé pole lemované modrým pruhem, v námořnické abecedě je písmenem P.