kresby - texty
Srpnový večer, plameny ještě hřejí
podzimní jablka nasytí můj hlad
Srpnový večer, kameny nad peřejí
z houštiny podél cesty vyplazil se chlad
Srpnový večer, Měsíc couvá tiše
a větve polámané ve tmě praskají
Srpnový večer a těžký kámen v břiše
v šeru mě marně čísi ruce laskají
Čistě náhodou byla nalezena dosud neznámá sbírka poezie Lorenze Morsteina.
Moc překládat neumím, ale zkusil jsem to.
Voda odplaví staré usazeniny a vyplaví nečekané věci.
Lorenz už tenkrát byl starý muž, hodně starý muž. Svoje si prožil, a když táhl kárku s kradeným dřívím ven z lesa, mumlal si kletby tak německé, jak schody zakopané do hory.
Tohle nenapsal – ale kdyby ano, klel by ještě hůř. Peter M. by mohl být jeho pravnuk, ale nekleje. Píše, je zticha. Přeložit to jde blbě, jako šlo dřevo Lorenzovi ke stáru, ale nakonec, proč ne. Obojí hoří stejně.
Drážďany
Dráždí mne Drážďany
Dráždí mne Drážďany
Ta představa je děsná
Hučení letadel
Mne někdy budí ze sna
Dráždí mne Drážďany
A co nás asi čeká
Mám Brötchen s Bratwurstem
A za mnou hoří řeka
Ještě se oholím
Ještě se oholím
A srovnám si věci
Ještě tak potkat ženu
To by bylo fajn
Ještě se oholím
A dám si dvě tři deci
Ten neklid nezaženu
Unruhe, die muss sein
Ještě se oholím
A srovnám si věci
Ještě to jednou zkusím
A pak to nechám být
Ještě se oholím
A dám si dvě tři deci
Jednou tam stejně musím
A pak už bude klid
Snad všichni spí
A jenom on
Je vzhůru
Nehlučně pluje
Po železném moři
Snad všichni spí
A jenom on je vzhůru
Tolikrát vyhasl
A přesto ještě hoří
V nočním klubu ve dvě ráno
Hrála holka na piáno
V nočním klubu na náměstí
Suché drinky v mokré pěsti
Už do rána nevrátím se
Ztuhlý jako pití z ledu
Už se domů nevrátím se
Už se vrátit nedovedu
Někdy se cítím
Jak zpráskaný pes
Tak stáhnu ocas
A nevycením zuby
Co bylo včera
Bude i dnes
A co mne posílí
Tak to mne nezahubí
Plachty jsou bílé
Černý Petr
Námořní míle
není kilometr
Jednou jsi dole
Jednou na Moře
Nikdy jsem ničím
nechtěl být
Jen jednou
Námořníkem
A od té doby nemám klid
Spím s pruhovaným trikem
Po modrém nebi letí kůň
a nebe tepe kopyty
Jen větře vaň a bouři duň
je z tebe mýtus nad mýty
Po modrém nebi cválá kůň
bez uzdy sedla postroje
V lese kde stála modrá tůň
strach jen a ticho a prázdno je
Po modrém nebi kluše kůň
v zlé předtuše se obracím
v měsíčním svitu utíkám
můj stín se za mnou nevrací.
Někdy se člověku spustí slzy
Není to pozdě
Není brzy
Někdy se člověku sevřou pěsti
Počítá do sedmi
Skončí u šesti
Někdy je bolestně hluboké štěstí
Někdy je i není
Pes šťastně zuby cení
Holubi serou mi na parapet
Na nebi hejna husí
Ještě si doleju
Aspoň krapet
Ještě to...
jednou zkusím
Měl jsem hlídku jednou v noci
Vrátil jsem se bez pomoci
Měsíc trochu zvedl tlak,
asi že jsem vlkodlak.
Andreas Silverstein
Nebe sevřelo obzory
Nebe sevřelo obzory
Čtu pohádky
Hermanna Hesse
V myšlenkách
Vydám se za hory
Dokud mne vítr nese
Je to z těch 90. let – stopem se dalo někam dojet, většina řidičů nadšeně říkala: Chavel, churá, topry, revoluse, kupovali nám Burgery, Colu nebo večeře a v Curychu u jezera stála Rote Fabrik. Plni zážitků a čisté radosti z jedné putyky Hells Angels jsme v Jiříkově vidění vtančili dovnitř. Na strojích seděli lidi, druzí postávali, jiní leželi, bylo temně rudomodře a vzduch voněl šmírem a hašišem. Mašiny vypadali jako děla, já točil laufem a nahrával si to do paměti.
Pamatuju se na první věc na zakázku. Upřímně řečeno, dodnes tomu moc nerozumím. Udělal tenkrát nějaké kresby velkých mravenců, pak to během dvou odpolední nakreslil na strop někde v Nuslích, dostal peníze a jel. A tenkrát to byly sakra prachy. Podruhé to propálil. Ale i tak, i to jedno odpoledne na Barrandově stálo za to. Ty roky, co byly potom jinde, už ani ne.
Naposledy to prý tak jednoduché nebylo. Ale mně se to líbí – a tomu kdo platil možná taky. Kunst je halt kumšt
Pod mřížkou v koupelně
mi zašátrala ruka...
Vyběhnu do bytu
kde už někdo zhas´!
Slyším jak v kotelně
na trubky kdosi ťuká:
Je konec pobytu:
Tak jdeme. Už je čas.
Za dveřmi dětského pokoje
Chlapeček chystá se do boje
Koníček už má postroje
Dřevěný meč se blýská
Za dveřmi dětského pokoje
Chodí jak figurky z orloje
Rytíři odění do zbroje
Drak bude útočit zblízka
Za dveřmi dětského pokoje
Jak v kině v poslední řadě
Princezny shodily závoje
Kolínka tlačí si k bradě
Za dveřmi dětského pokoje
Chlapeček chystá se do boje
Princezny shodily závoje
Jen bílá kůže se blýská
Brekeke.
Proč takovouhle češtinu matlat do reklamy? Měl jsem studentku, urvávala „hajzlům s mercedesama“ takové ty hvězdičky vepředu. A pak je nosila na krku. A ve vysokých kožených botách demonstrovala před jatky za práva zvířat.
© Modrý Petr