Ještě se oholím

Ještě se oholím
A srovnám si věci
Ještě tak potkat ženu
To by bylo fajn

Ještě se oholím
A dám si dvě tři deci
Ten neklid nezaženu
Unruhe, die muss sein

Ještě se oholím
A srovnám si věci
Ještě to jednou zkusím
A pak to nechám být

Ještě se oholím
A dám si dvě tři deci
Jednou tam stejně musím
A pak už bude klid

Drážďany

Dráždí mne Drážďany
Dráždí mne Drážďany
Ta představa je děsná
Hučení letadel
Mne někdy budí ze sna

Dráždí mne Drážďany
A co nás asi čeká
Mám Brötchen s Bratwurstem
A za mnou hoří řeka

Nikdy jsem ničím
nechtěl být
Jen jednou
Námořníkem

A od té doby nemám klid
Spím s pruhovaným trikem

Jasně. Moh´jsem to prodat. Ten chlápek něco říkal o že Amerika, big art a big many, ale podle mě jenom mlel, celej vděčnej, že jsem ho tenkrát nenechal v tom autě ve škarpě ležet. Pako z Anglie se namete a zapomene, na který straně se u nás jezdí. Nic se mu nestane, protože zrovna vyhrajeme hokej a všichni jezdí nametený a pomalu a ani nevědí kde je která strana – a když se pak jde vyčurat, najede ke kraji jak pako, blbě zabrzdí a vlastní auto ho pomalu a tiše šoupne do příkopu. Prej se ani nedočural.

Soukromá sbírka, Zürich, Švýcarsko

Je to z těch 90. let – stopem se dalo někam dojet, většina řidičů nadšeně říkala: Chavel, churá, topry, revoluse, kupovali nám Burgery, Colu nebo večeře a v Curychu u jezera stála Rote Fabrik. Plni zážitků a čisté radosti z jedné putyky Hells Angels jsme v Jiříkově vidění vtančili dovnitř. Na strojích seděli lidi, druzí postávali, jiní leželi, bylo temně rudomodře a vzduch voněl šmírem a hašišem. Mašiny vypadaly jako děla, já točil laufem a nahrával si to do paměti.

Po letech jsem se vrátil, místo bývalé fabriky a squatu je kulturní centrum – ani stopa ironie, to je skvělé. Zvlášť, když potom kamarádi s krásnou Lolomou z Matanit ko Viti pomáhají věšet obrazy, krájet český salám a sešlapávat plechovky od vypitého propašovaného piva.

Pamatuju se na první věc na zakázku. Upřímně řečeno, dodnes tomu moc nerozumím. Udělal tenkrát nějaké kresby velkých mravenců, pak to během dvou odpolední nakreslil na strop někde v Nuslích, dostal peníze a jel. A tenkrát to byly sakra prachy. Podruhé to propálil. Ale i tak, i to jedno odpoledne na Barrandově stálo za to. Ty roky, co byly potom jinde, už ani ne.

Naposledy to prý tak jednoduché nebylo. Ale mně se to líbí – a tomu kdo platil možná taky. Kunst je halt kumšt

Za dveřmi dětského pokoje
Chlapeček chystá se do boje
Koníček už má postroje
Dřevěný meč se blýská

Za dveřmi dětského pokoje
Chodí jak figurky z orloje
Rytíři odění do zbroje
Drak bude útočit zblízka

Za dveřmi dětského pokoje
Jak v kině v poslední řadě
Princezny shodily závoje
Kolínka tlačí si k bradě

Za dveřmi dětského pokoje
Chlapeček chystá se do boje
Princezny shodily závoje
Jen bílá kůže se blýská