Modrej, je dobrej 

Protože,
když jde do tuhýho, 
jde na nože. 

http://www.youtube.com/watch?v=nbLMs3DSAE4

V neděli ráno po osamělé noci, studená sprcha, černý kafe, tvarohové placky a květen a co všechno musím/chci udělat a najednou se z okna line, něco ... jiné. Možná hrajou babičce Jiřince. 

Výroční zpráva Charity Ústí nad Labem

Vydělávám na chleba. Vážně.

"Kilo chleba mě stojí dvě kila" a netextařsky: za kilo bezlepkového chleba zaplatím dvě stě korun.
Pak se divte, že mám chuť za peníze udělat cokoliv.

Být jako v Misfits nebo Breaking Bad. 
Napište, co chcete, peníze pak pošlete na účet. 
Mám nápady, svoji práci umím, nekradu a můžete mi věřit.

Více zde http://www.modry-petr.cz/reference  

Telefonní karty, hele koní party. Longdrinky a Smarty.

01

02

03

04

05

06

07

08

09

10

11

Apfelkuchensehrfein a Blitzkuchen
aneb
Vánoce – máte toho nad hlavu nebo po krk?
 
Měli jsme tuhle s kolegy takovou diskusi (diskusi, ne diskuzi) nad obědem, co vlastně jsou a nejsou karbanátky. Kolegyně, říkejme jí zde pracovně třeba Věrka, tvrdila, že karbanátky se prostě samozřejmě obalují, stejně jako řízek. O řízku se tady nebavíme, povídám jí na to, to je jasný. Ale karbanátky se, stejně jako třeba vinná klobása, prostě neobalují. Ježiš, ty neobaluješ ani klobásu?, na to povídá Věrka a bylo to. Jenomže na štěstí jsme na obědě byli tři, a ačkoliv s kolegou gentlemani, něco ani gentleman nemůže dopustit. Lehce jsme si podiskutovali a nakonec se v dobrém rozešli. A taky jsme přišli na to, proč se Věrka opaluje a proč karbanátky obaluje.
Ona nemá německou babičku.

"Až se to objeví na obloze, padneme všichni. Ha, ha."

"Cha, myslí si, že na mě má!"

Kresby Ondřej a Matěj, návrh a sazba Modrý Petr, komentáře Petra a sem tam chodící Bloody Mary.

(V příloze níže uvidíte výše - attachment: PF2011 mp.jpg)

„Víš mladej, já to nerad vodmačkávám“, povídal ten bodrý pán s knírem. Je to už pár let, ale dneska se mi to připomnělo – zase jsme potkali myslivce. Tenkrát, já byl mladší a pes sakra silnej, tak bych se možná nedivil, bál se, že pes napadne nějakou zvěř, co se chlapcům tak pravidelně díky vykrmování přemnožuje, kdyby ale z toho kníratého blba tak nečišelo, že kulovnice plandající mu na zelené vestě, jen Freudovsky kompenzuje pindíka, ze kterého by naopak rád vymáčkl víc, ale nad jedenáct centimetrů se prostě nedostane.

První říjnový týden jsem strávil s dětmi z jedné základky na škole v přírodě coby vychovatel na poslední chvíli, krása.
Na Křížové cestě, u několikátého poklesnutí Ježíše pod křížem, prohlásil jeden milý malý Aspergr ze čtvrté třídy: „To byl teda vozembouch!“

A jedna Marie páťačka na "maškarním" mne okouzlila naprosto: "Marie, kouká ti prso." "Hm, jako Marii by mi to možná vadilo, ale jako Michaelu Jacksonovi je mi to jedno."
Inu, zamiloval jsem se.

Velká Strouha v Totes Gebirge

Jedno vám mohu doporučit. Když v Rakousku neumíte německy, domluvíte se anglicky. Pokud nechcete trpět hrůzou, neptejte se ve stresu z nejexponovanějšího (jen milosrdný cizí výraz pro největší díru pod vámi) místa: „Hele, uf, hek, uf, co to vlastně znamená Totes Gebirge?“

Mrtvé hory!

Je tam nádherně, ano. Pokud neleje jak z konve, takže se z auta převlékáte jak skrčenci pod mostem a pak za nepřetržitého deště nebo mžení stoupáte 800 výškových metrů na chatu, kde se po třech hodinách pochodu do kopce skácíte a přísaháte si, že fakt už začnete cvičit.

A druhý den ráno na vás čeká zpráva, že od 1 500 metrů sněží. Super. Jde se testovat síly na Spitzmauer, aby se ukázalo, jestli máme na Grosser Priel – 2 515 m n. m. Každopádně, Spitzmauer má 2 446 m n. m., takže sníh tam bude.

„Běžim! Kreju! Běžim! Kreju! Běžim! Kreju!...“ No, do – sakra, co to je, v neděli na louce za divný zvuky? Tak jsem se šel podívat. Tý jo. Čtyři z tanku bez psa pobíhali po louce jak střelený prase a lehali si a zase se zvedali a k tomu hulákali jak ožralej hasič. Co blbnou, magoři? Těší se na vojnu? A proč řvou „Běžim!“, když to všichni kolem viděj? A co to před čim krejou? Tak jsem šel blíž a to tuhle budoucí elitní jednotku málem zničilo v zárodku. Jak ti vojáčci trénovali „být ve střehu“, vůbec si nevšimli, že stojím za nima, a když zase chtěl jeden zařvat „Běžim“, řekl jsem nahlas „Dobrý den!“ Všichni sebou trhli, jeden si lehnul, druhej pustil flintu a třetí vyjeknul. A ani jeden nekryl ty pičo.

Kluci, připravte si kudly. Budete potřebovat cibulu, klobasky a chleba. Kdo prvni udělá dobrou svačinku pro velitele, bude mít zejtra voraz. A zejtra trénujeme vokopy pro ležící střelce...

Koupili jsme dětskou sedačku. Německou. Kvalita. Ale při manipulaci se vylomil kus kolejničky, ve které jezdí výsuvná podložka, aby se sedačka víc naklopila – to je jedno, prostě se vylomil plastový kousek. Nemělo to žádný vliv, jen to byla otrava – občas to vyjelo, když se sedačka přehazovala do jiného auta a tak. Bylo to sice v záruce, ale sedačku člověk potřebuje a čekat 30 dní se nám nechtělo. Ale přece jen, říkal jsem si, taková značka a taková kravina, to se dá přece jednoduše vyřešit. A taky že ano. Napsal jsem dopis do české sekce výrobce. Nic, asi zrovna měli KafeKuchenPauzu. Tak jsem napsal do dvou českých firem, co vyskočily na Googlu. A chlapík se ozval. A za týden, co mi od něj přišel náhradní díl, se ozvali ti druzí. Hustý, řekli by sedačkám odrostlí. Více níže nebo v příloze.
(Pozn.: Konkrétní jména byla vynechána. Coby varování i doporučení je rozesílám jen v news mailu.)

(X jsou hodní, Y nehodní)

Náš chlapeček z druhé třídy přinesl Týdenní plán. Je to dobrá věc. Člověk se aspoň dozví, co se zrovna v Nové škole děje. Dobrá Nová škola. Ve Slabikáři první třídy sice byly archaismy a říkanky jak od sdružení Poetických proletářek, ale jinak dobrý. MŠMT to povolilo, tak to přece nemůže být žádná sprosťárna, ne?

Milé děti. LEGO pro vás vyrobilo hračku. Ale abyste ji nespapaly, je až od 6 let. Kdybyste ji chtěly, ptejte se v krámě na „Tlupu vraždících droidů“. Milá paní prodavačka vám ji prodá a v dětském pokojíčku můžete vraždit na plný pecky. Jestli můžu poprosit, první sejměte Barbie.

Plech není smalt a Balt není kalt. Bylo dobře, viď Marie?